Tábory
Tábor 2025 - Tajemná Plavba
Léto 2025 nás zavedlo přímo na širý oceán a svůj první večer na táboře jsme strávili hledáním majáku v mlhavém oparu. To se nám naštěstí povedlo a ten večer jsme mohli spát klidně. Ale další den naší Tajemné plavby už tak klidný nebyl. Museli jsme se totiž vypořádat s bouří a doplnit zásoby potravin. Díky vzájemné spolupráci a vytrvalosti se nám podařilo z vod v Boru posbírat potřebné věci, aby naše plavba mohla dále pokračovat. Jen, co jsme se znovu radovali z týmového úspěchu a doplněných zásob, se před námi se objevila nepřátelská loď s černou vlajkou. My jsme se ale nezalekli a útok našich nepřátel, pirátů, jsme bravurně odrazili za pomocí hakysaků. A je vyhráno! Pirátská loď se potápí v dáli a my oslavujeme svůj úspěch u táborového ohně. Už je to od vyplutí pár měsíců. Sice musíme čelit nástrahám širého moře, ale nezapomínáme na oslavy, které nám připomínají náš domov. Na moři jsme oslavili Halloween, dlabali jsme dýně, také na nás Ježíšek nezapomněl ve vánočním čase a kalendářní rok jsme zakončili podle čínského nového roku. Pak nás už čekala poslední překážka – dostat se domů. Všichni jsme spojili své síly a podle mapy jsme hledali směr našich rodných břehů. A hurá, povedlo se! Na konci naší cesty nás už čekaly otevřené náruče našich rodičů a my jsme byli vděční, že na chvíli budeme mít zase půdu pod nohama.
Tábor 2024 - Everest
Rok 2024 nás zavedl až do nejvyšších výšin světa – na samotný Mount Everest! Naším úkolem bylo překonat nástrahy hor, vypravit se s expedicí, dosáhnout vrcholu ale hlavně se vrátit v pořádku zpět. Hned první den jsme si vybudovali základní tábor a rozdělili se do expedičních skupin. V každém oddílu bylo nutné získat na cestu potřebné zásoby a naučit se základní vysokohorské dovednosti– od stavby přístřešků přes první pomoc až po navigaci v neznámém terénu. Poté jsme vzali mačky a cepíny a vydali se vzhůru na samotný vrchol. Celý tábor byl plný výzev: překonávali jsme ledovcovou přírodu, brodili studené řeky, absolvovali náročné túry a učili se práci s lanovými technikami. Vyvrcholením tábora byla symbolická expedice na vrchol Mount Everestu, kde jsme po zdolání všech překážek vztyčili vlastní vlajku a uviděli tak na vlastní oči tibetské vlajky. Společně jsme zažili, jak důležité jsou týmová práce, vytrvalost a odvaha. Tábor nám ukázal, že žádná hora není nedosažitelná, když držíme při sobě.
K tomuto tématu jsme měli podporu našeho nejúspěšnějšího vysokohorského horolezce Radka Jaroše, který nám připomněl, že cílem cesty je vždy návrat.
Tábor 2022 - Nový svět
Tábor 2022 pro nás připravil opravdu nelehký úkol - kvůli ničení přírody a nešetrnému zacházení se lidem povedlo naši planetu Zemi kompletně zničit a vznikl tak neobyvatelný svět. Naším úkolem bylo vytvořit nové prostředí, kde budou moct vyrůstat další generace, vytvořit základní obydlí a obnovit chod přírody. Hned ze začátku jsme se poprali s obnovou vody, kterou jsme přenášeli přes složité nástrahy starého světa. Znovu jsme si připomněli základy zdravovědy a poměřili své síly ve střeleckém víceboji. Ve volném čase jsme hráli táborové hry, jako je Velká pardubická nebo hra Safari. Ke konci tábora jsme se společnými silami dostali i přes ty nejzáludnější hlavolamy a společnými silami vytvořili Nový svět, který se dal obývat dalšími generacemi. Náš úspěch jsme poté oslavili u táborového ohně, kde jsme si připomněli, jak důležité je starat se o přírodu a udržovat prostředí, ve kterém společně žijeme.
Tábor 2019 - Sherlock Holmes
Léto 2019 nás zavedlo do mlhavého Londýna, kde jsme se pomocníky slavného detektiva Sherlocka Holmese. Naším úkolem bylo odhalit tajemné stopy a pomocí indicií rozluštit záhadu. Každý den jsme trénovali své deduktivní schopnosti – zajišťovali jsme stopy ve stanu, dešifrovali jsme šifry, odebírali otisky prstů a řešili logické hádanky. Na základě našich dedukcí jsme provedli i výslech podezřelých. Abychom načerpali nové myšlenky na další postup vyšetřování, zchladili jsme své hlavy na koupališti a zahráli si každoroční táborové hry v lese. Nakonec jsme jako detektivové společnými silami vyřešili zdánlivě nevyřešitelnou záhadu. Tábor v duchu Sherlocka Holmese nám ukázal, že logické myšlení, spolupráce a všímavost jsou klíčem k vyřešení i těch největších záhad.
Tábor 2018 - Harry Potter
V létě 2018 jsme se nechali zavést Bradavickým expresem přímo do samotných Bradavic. Každý táborník dostal svoji jedinečnou kouzelnou hůlku a byl na začátku rozřazen Moudrým kloboukem do jedné ze čtyř kolejí – Nebelvír, Mrzimor, Havraspár nebo Zmijozel. Každý den nás čekaly nové hodiny – kouzlení, výroba lektvarů, péče o kouzelné tvory nebo obrana proti černé magii. Společnými silami jsme zachránili své kamarády z Černého jezera, rozluštili jsme Sevrusovu hádanku a naučili se nová kouzla. Na táborovém hřišti nechyběl ani famrfrpálový turnaj. Svoje kozelnické putování jsme si zpříjemnili táborovým ohněm. Tento rok byla důležitá spolupráce - protože odvaha a přátelství přemůže i to nejtemnější zlo toho, jehož jméno nesmíme vyslovit.
Tábor 2017 - Hobit
V létě roku 2017 jsme se vydali na velké dobrodružství inspirované světem hobitů. Na čtrnáct prázdninových dní jsme následovali příběh Bilba Pytlíka, a společně s ním jsme se vydali na výpravu za pokladem střeženým drakem Šmakem. Během putování jsme museli překonávat spoustu překážek, luštit šifry a zapojit orientaci v přírodě. Vymanili jsme se že zajetí skřetů a s pomocí Gandalfa jsme porazili draka Šmaka a získali trpasličí poklad. Letošní tábor nám připomněl, že i ten nejmenší člověk může změnit svět.
Tábor 2016 - Cesta kolem světa za 80 dní
V tomto roce jsme se vypravili s anglickým gentlemanem F. Fogem na cestu kolem světa. Při putování různými místy po celém světě jsme prožili spoustu dobrodružství, překonali mnohé strasti a nástrahy a pomohli tak panu Fogovi splnit si velký sen a vyhrát sázku. Stejně jako každý rok jsme si zahráli spoustu celotáborových her a vyzkoušeli různé činnosti - pracovní, rukodělné, sportovní, hudební... Budeme se těšit na další táborová dobrodružství a za rok naviděnou ve Vranicích.
Tábor 2015 - Avatar
V tomto roce jsem se na 14. prázdninových dnů přesunuli na Pandoru podle známého amerického filmu AVATAR, zde jsem prožívali podobné chvíle jako Jake Sully a jeho přátele v zmíněném filmu. Vyzkoušeli jsem si jak je těžké se pohybovat na invalidním vozíku či pomoc raněmému. Natočili jsme si vlastní videolog, mluvili řečí Navi, stříleli lukem, letěli na Ikranovi přes údolí a požádali v noci o pomoc Eywu při záchraně Pandory u stromu duší. Celý tábor nám vydrželo nádherné počasí a i díky tomu jsme stihli zahrát spousty celotáborových her. V neposlední řadě 7.oddíl s Anetou a Hombrem dokázal vytvořit úžasný totem, který se po dlouhé době znovu vrací do našeho tábořiště. Tak takhle jsme se měli letos na táboře a příští rok bude minimálně stejně dobře a možná ještě líp.
Tábor 2014 - Pony Expres
Letošních 14. táborových dní jsem strávili jako obvykle ve Vranicích, které se proměnili v divoký západ. Celotáborová hra byla na téma Pony Express, což byla první kurýrní společnost doručující zásilky přes americký kontinent.
Proto jsme se museli naučiti vyrábět mošny, v kterých jsme poté převáželi různé věci.
Mošny museli být pevné, aby z nich věci nevypadli. Mošnu jsme si vyzdobili podle toho jak se nám líbila. Každý jezdec však musel umět i střílet. Proto jsme podstoupili výcvik, na kterém jsme se učili jak správně střílet , aby jsme se dokázali ubránit, nebo si ulovit nějakou zvěř. Učili jsme se házet oštěpem, střílet z luku, střílet ze vzduchovky a také z flusačky a z airsoftky. Každým dnem se zdokonalovala naše šikovnost, kterou jsme potřebovali každý den. Dny však utíkali a už jsme byli skoro připraveni vydat se na cestu.
Museli jsme však složit přísahu, kterou jsme hledali ukrytou v lese a poté jí skládali. Nyní jsme se mohli vydat na nebezpečnou cestu. Na naší dlouhé cestě jsme však potkali nemilosrdné indiány, s kterými jsme museli bojovat. Nakonec se nám povedlo s indiány vyjednat příměří a bezpečný průjezd pro všechny jezdce Pony Expressu.
Dále jsem hráli spoustu celotáborových her jako například Doom nebo Olympiáda, zazpívali jsme si u dvou tradičních táboráků i vyrobili pár zajímavých upomínkových předmětů.
To byl letošní tábor. Jaký bude ten příští? Můžete to zjistit i vy...
Tábor 2013 - 10 let oddílu Puštíci
Letošní rok se nesl ve znamení krásného jubilea – pionýrský oddíl Puštíci oslavil 10 let své existence. Na táboře ve Vranicích jsme proto zavzpomínali a nejlepší etapy ze všech předchozích táborů. Výročí s sebou přineslo také jednu zajímavou novinku – pro teeny (děti 15+) byl připraven speciální tábor, který byl veden jako "7. oddíl".
Etapovku zahájila netradičně etapa noční. Nesla název Rally Dakar a každý oddíl v ní musel prokázat znalost azimutů, kterou procvičoval odpoledne téhož dne. Aby to nebylo tak jednoduché, během cesty museli všichni členové oddílu nést žebřík, kterého se během "závodu" nesměl žádný ze členů pustit.
Dostalo se ještě na další zajímavé etapy, ale mezi nejzajímavější body nepatřily jen ony. Podařilo se zorganizovat "demonstraci" proti zničení Vranického údolí za účelem stavby vodní přehrady. Zlí investoři (vedoucí, instruktoři ve spolupráci se sedmým oddílem), přijeli do Vranic aby zrealizovali svoje plány. Děti dostaly za úkol Vranice bránit, jak jen to jde. Dětem se nakonec podařilo pomocí molitanových obušků údolí ubránit a nedovolit tak stavbu žádné přehrady.
Samozřejmě nechyběla oblíbená CTHáčka jako HuTuTu nebo Latrýna. Počasí dokonce letos umožnilo slaňování.
7. oddíl měl odlišný program od ostatních. Užili jsme si například skvělý dvoudenní výlet z Vranic na vrchol Devětskal a zpět. Přes 50 km pěšky za dva dny s noclehem v lese přineslo nám všem nezapomenutelný zážitek. Stejně tak paintball, návštěva ranče či samostatný pochod údolím, v noci, bez baterky. Samozřejmě jsme též pomáhali s chodem tábora a kluci ve volnější chvíli vytvořili zbrusu novou vstupní bránu.
Z Vranic jsme si všichni odvezli kupu zážitků a těšíme se na další, na následujícím táboře!
Tábor 2012 - Eldorádo
V roce 2012 jsme se ve Vranicích vydali na dobrodružnou pouť, jejíž cílem bylo nalezení bájného Eldoráda. Za 14 dnů putování jsme zažili hodně dobrodružství.
Než naše samotná výprava začala, bylo nutné absolvovat přípravu, aby nás při pátrání po bájném Eldorádu nic nepřekvapilo. Během krátké doby jsme sehnali vše potřebné a vydali se na cestu.
Mimo etapových her se i letos na táboře hrálo mnoho CTHáček. Užili jsme si již tradiční "latrýnu", 7 statečných nebo boj o vlajku.
V půlce týdne proběhl tradiční táborák. Na něm si v rámci etapové hry měl každý oddíl předvést ostatním "obřadní rituál" kmene, kterého jsme se museli na své pouti zúčastnit, abychom přežili. Příprava obřadů nám dala zabrat, ale při předvádění nás předvedené výkony pobavily. Táborovou hymnou se stala píseň Waldemara Matušky – Eldorádo. Společně s dalšími klasickými "vranickými hity" jsme si ji všichni společně zazpívali. Celý tábor se tímto večerem přehoupl do druhé poloviny.
Spousta zážitků ale byla ještě před námi. Mezi nejlepší patřil "Mayský fotbal". Dva týmy se postavily proti sobě, každý na jednu stranu branky, na které byla zavěšena obruč. Gól platil, jakmile jeden z týmů dokázal dostat nafukovací míč na stranu soupeře skrz zavěšený kruh.
Čas plynul a postupně jsme se dostali až k závěrečné etapě. Byli jsme už malinkatý, opravdu malinkatý krůček od objevení bájného místa, po kterém toužili lidé již od dob dávno minulých. A jak je známo, poslední krok bývá nejtěžší. Čekala nás cesta přes údolí v okolí Toulovcových Maštalí, podél které bylo umístěno několik stanovišť, která měla prověřit naše dovednosti, které jsme se za 14 dní v Údolí ticha naučili. Bylo nutné prokázat znalosti map, šifer, ulzů nebo přesnost při střelbě ze vzduchovky. Všechny oddíly nakonec závěrečný krůček zvládly úspěšně a Eldorádo zdárně objevily.
Tábor se letos opravdu vydařil a všichni odjížděli s úsměvem na tváři! J
"Protože my už dávno víme, že nad zlato a bohatství je moudrost a uvážlivý čin,
že Eldorádo není kdesi v dálce, ale docela blízko - v našich srdcích a v našem myšlení.
Takže jeho pravé jméno je svoboda, pravda a porozumění.
Nosíme je v sobě a ptát se na ně je naše přirozená povinnost." (W. Matuška, Eldorádo)
Tábor 2011 - Vranický Oskar
Mnoho z nás jistě někdy chtělo natočit vlastní film. Díky tématu tábora v roce 2011 dostal každý oddíl příležitost nahlédnout do světa filmového průmyslu. Zjistili jsme, že film jako takový není jenom o dobré práci s kamerou. Obnáší to spousty dalších úkolů, které jsme na táboře plnili postupně v etapových hrách.
Nejprve bylo nutné vymyslet, námět filmu. Všem oddílům byl zadán úkol, vymyslet název a téma filmu. Navíc jsme měli u táboráku ke svému snímku předvést i vlastní soundtrack.
Potom už se tvorba rozběhla od samotného začátku svižným tempem. Bylo zapotřebí sehnat producenta, vytvořit smysluplný scénář a také vybrat vhodné prostory k natáčení. Tyto všechny záležitosti jsme stihli v etapovkách obstarat v průběhu prvního týdne.
Celou dobu jsme mimo etapových her hráli i oblíbené celotáborovky.
Přesně v polovině tábora předvedly všechny oddíly u slavnostního ohně své dosavadní nápady. Potom zazněly jednotlivé soundtracky, které se všem vydařili.
Ve druhém týdnu již finišovaly přípravy na samotné točení. Výroba kulis, upravit poslední detaily ve scénáři, vyřešit kostýmy… To vše jsme museli stihnout před samotným natáčením.
Prokousali jsme až ke dni D. Každý oddíl (natáčecí štáb) vyfasoval digitální kameru, na kterou měl podle svých dosavadních načerpaných zkušeností a nápadů nahrát svůj vlastní snímek. Samotné natáčení byla velká zábava. Přeřeků a nepovedených scén se nám podařilo opravdu hodně, z nichž některé nám zůstanou v paměti ještě dlouho.
Po natočení filmu bylo nutné ho ještě sestříhat. Etapa, při níž jsme měli složit co nejdelšího "hada" z kusů oblečení, které najdeme v časovém limitu ve svých stanech, se opravdu vyvedla.
Den před odjezdem se v jídelně promítaly všechny snímky. Porota pak vybrala ten nejlepší. Při slavnostním ceremoniálu potom obdržel nejlepší film sošku Vranického Oskara.
Z tábora jsme letos odjeli s hromadou zkušeností ze světa filmu a nejen s nimi. Vzpomínky na tábor roku 2011 jsou nezapomenutelné.
Tábor 2010 - Stroj Času
V roce 2010 bylo pro puštíkovský tábor vybráno téma Stroj času. Ve 14 dnech plných dobrodružství jsme se podívali od pravěku, přes éru Vikingů, 2. světovou válku až po budoucnost. Po celou dobu byl na táborové základně umístěn opravdový stroj času, jehož pomocí jsme se přesouvali mezi jednotlivými obdobími.
Naše putování začalo přípravami na cestu. Nejprve jsme museli celý stroj opravit. Po opravách přišlo na řadu hledání startovacích klíčů, bez kterých bychom na cestu ani vyrazit nemohli.
Když jsme měli vše potřebné, zavítali jsme do pravěku, kdy naším úkolem bylo převléknout každého člena oddílu do pravěkého kostýmu. Převlek musel být jen z věcí, které jsme našli v přírodě. Následovalo období starověku, kdy jsme navštívili Egypt a Řím. V Egyptě jsme stavěli pyramidy z a v Římě nás čekal gladiátorský zápas. Ve středověku jsme si vyzkoušeli azimuty, kdy úkol zněl jasně, co nejpřesněji navigovat vikingskou loď. Další období středověku představovala renesance, kdy každý oddíl musel u táboráku pobavit šlechtu (vedení). To už se nám tábor přehoupl do druhé poloviny.
Následující období – tedy období 2. světové války, celý tábor ozvláštnilo a nám všem přineslo zážitek do konce života. Ranní budíček totiž měli na starost vojáci. V 7 hodin ráno se celým táborem rozezněla střelba a my zažili budíček, na který nikdy nezapomeneme. Vojáci bušili do podsad a křičeli, aby nás co nejrychleji vzbudili, protože na nás čekala vojenská ranní rozcvička. Na celý den si pro nás vojáci přichystali program (vojenský výcvik), kdy jsme si zkusili hledání min pomocí nože, střelbu se vzduchovky nebo hod granátem. Odpoledne pak proběhl kvíz, ve kterém jsme se dozvěděli spoustu zajímavých informací z vojenského prostředí.
Do konce tábora se nám podařilo navštívit také budoucnost. Naše cesta na Mars byla velmi zábavná a dobrodružná – obzvláště noční hra, kdy jsme museli sehnat speciální palivo do stroje času. Po závěrečné etapě, která rozhodla o vítězi celotáborové hry si každý z nás mohl vybrat odměnu. Každý účastník tábora navíc dostal skleněné přesýpací hodiny na památku.
Tábor jsme si moc užili!
Tábor 2009 - Expedice Italia
Výzkumné výpravy do severních polárních oblastí podnikal Umberto Nobile na vzducholodi Italia. Letos na táboře jsme, po jeho vzoru, také jednu polární výpravu podnikli.
Zahájení proběhlo v kostýmech polárních badatelů. Základem bylo teplé oblečení, čepice, šály a sem tam i lyže. Vedoucí nás seznámili s napínavým příběhem a 14denní cesta na sever mohla začít.
Nejprve bylo nutné při etapovkách zajistit vše potřebné pro výpravu. Sehnat dostatek potravin a to nejlepší vybavení. To ale nebylo vše. Museli jsme se naučit základy zdravovědy, abychom dokázali přežít i v těch nejtěžších podmínkách. Šifry, které nám pomáhaly číst tajné zprávy, jsme také museli zvládat na jedničku. Nemluvě o znalosti map, bez kterých bychom nemohli vůbec vyrazit.
Po obstarání všech věcí a zvládnutí všech dovedností, jsme se vydali na cestu. Etapové hry byly velmi promyšlené. Zdolávali jsme při nich různé překážky, které k podobným výpravám patří. Museli jsme projet extrémně zamrzlou oblastí, opravit vzducholoď a také jsme si zkusili, jaké to je rozluštit důležitou šifrovanou zprávu.
Počasí nám umožnilo slaňovat. Počáteční obavy jsme zdárně překonali, a tak se nám slaňování nakonec moc líbilo. V parných dnech jsme navštívili nedaleké koupaliště v Boru u Skutče, kde jsme se všichni vyřádili. Také závody "víček od ešusů" se na vranickém potoce konaly. Jednoho večera šly všechny oddíly vypustit svůj lampión štěstí. Každý člen oddílu napsal své přání na lampión, který jsme potom vyslali do světa.
Všem oddílům se nakonec podařilo dosáhnout cíle výpravy – severního pólu. Tradiční táborová olympiáda plná zábavných úkolů v programu letos taky nechyběla.
Po vyhlášení nejlepšího táborníka a tábornice jsme si všichni, mimo odměny, odnesli také památeční táborová trička.
Expedice byla zdárně ukončena a domů jsme se vrátili spokojení a natěšení na tábor v roce 2010!
Autor: Šárka Vavřenová
Tábor 2008 - Olympijské hry
V roce 2008 se konaly letní olympijské hry v čínském Pekingu. A nejenom v Číně. Ve Vranicích se tento sportovní svátek pořádal také. Čekala nás 14denní etapová hra, která se letos nesla právě v duchu olympiády.
Při slavnostním nástupu jsme na stožár zavěsili olympijskou vlajku a seznámili se se vším potřebným. Po nástupu na nás čekala speciální večeře. Kuchyň připravila těstoviny s kakaem, nic neobvyklého, kdybychom k tomu nedostali čínské hůlky. Jíst s hůlkami byla dřina, ale zároveň zábava. Někteří z nás to vzdali a večeři spořádali tradičně lžící. Našli se ale i výjimky, které to s hůlkami zvládli bez problémů.
Tábor byl rozdělen do dvou částí. V prvním týdnu jsme se na Olympiádu teprve chystali. Formou etapových her bylo v první řadě potřeba postavit sportoviště a stadiony. Následovala stavba olympijských vesnic a dolaďování posledních stavebních detailů. Chuťovkou byla etapa v rámci celodenního výletu. Nesla název "Cesta olympijského ohně" a naším úkolem bylo, po celou dobu výletu, nést půllitr naplněný vodou tak, abychom z něj vylili co nejméně vody. Oddíl, který vylil nejméně vody z půllitru, etapu vyhrál. Součástí prvního týdne bylo také slavností zapálení olympijského ohně.
Ve druhém týdnu už mohly vypuknout závody. Na řadu přišly nejrůznější olympijské disciplíny. Kromě závodění se také hrálo spoustu celotáborových her, které nás všechny moc bavily.
Naše denní snažení letos vedoucí odměňovali táborovými penězi a za vítězství v etapě dostal každý člen oddílu zlatou olympijskou medaili.
Na konci tábora opět proběhla táborová olympiáda plná zábavných, nejen sportovních, soutěží. Za plnění úkolů jsme dostávali lístečky, které jsme později vyměňovali za sladkosti.
Ukončení tábora proběhlo, již tradičně, formou vyhlášení nejlepšího táborníka a tábornice. Následovalo odměňování všech ostatních táborníků. Každý z nás si odnesl něco pěkného na památku. Skvělých sportovních a neopakovatelných 14 dní uzavřel poslední den před odjezdem táborák.
Z tohoto tábora ve Vranicích jsme se všichni vrátili vysmátí a vysportovaní.
Foto z tábora
Autor: Šárka Vavřenová
Tábor 2007 - Osada Havranů
Téma tábora v roce 2007 bylo inspirováno knihou Eduarda Štorcha – Osada Havranů. V čase jsme se přesunuli až k počátkům vývoje lidstva. Čekalo nás 14 dní plných dobrodružství.
Zahájení tábora proběhlo v kostýmech neandrtálců. Hlavní vedoucí, Fáňa, nás seznámil s etapovou hrou a řádem tábořiště. Všichni jsme si nástup v převlecích náramně užili.
Prvním úkolem nových kmenů bylo vytvořit si na určeném místě vlastní totem. Využít jsme mohli jen věci, které jsme našli v přírodě.
Další dny jsme hráli spousty her. Probíhaly i etapy, které byly součástí etapovky. Jedním z úkolů bylo, že si každý kmen musel sestavit tkalcovský stav a utkat na něm během jednoho dne dečku. Byla to dřina, ale všichni jsme to úspěšně zvládli. Také na oblíbené celotáborové hry, jako Latrína, Pašeráci nebo Doom přišla řada.
Každý den nás oddíloví vedoucí odměňovali určitým počtem korálků podle toho, jak dobře se chováme a jak moc se snažíme při různých hrách či službě. Z korálků jsme si po celý tábor tvořili svůj náhrdelník. Korálky jsme také mohli získat, když se našemu kmenu podařilo vyhrát některou z etapových her.
Dalším zpestřením byl celodenní výlet do Sebranic u Litomyšle. Podívali jsme se tu, jak vypadaly první pravěké pece a také jsme zjistili, jak v nich lidé pekli chleba. Mohli jsme si tu také vyzkoušet, jak se tehdy vyráběly keramické nádoby. Naši vedoucí nám během tábora připravili ještě několik dalších překvapení, kdy mezi nejzábavnější patřila přírodní skluzavka.
Poslední den proběhla tradiční táborová olympiáda, kde jsme plnili různé zábavné úkoly. Když jsme úkol zvládli, dostali jsme za něj lístečky, které jsme si mohli vyměnit za sladkosti.
V polovině a na konci tábora proběhl tradiční táborák, při kterém jsme se všichni sešli u ohně, předvedli vtipné scénky, pobavili se a společně si zazpívali.
Na konci tábora proběhlo vyhlášení nejlepšího táborníka a tábornice a každý z nás si mohl vybrat odměnu za účast na táboře.
Tábor jsme si všichni moc užili. Domů jsme se vrátili spokojení a plní nezapomenutelných zážitků!
Autor: Šárka Vavřenová
